sobota 21. ledna 2017

Bali: den šestý - Strastiplná cesta k vodopádům

Krásný den všem,
je zde už šesté pokračování vyprávění mé cesty po Bali. Po předchozích těžkých dnech nás konečně čeká krásný zážitek v podobě cesty do pralesa za vodopády. Cesta k nim nebyla ale vůbec jednoduchá. Bojovaly jsme s horkem, prudkým kopcem, strmými schody, silným proudem a kluzkými kameny. Stálo to ale za to. Vidět kus panenské přírody nezničené turismem je vzácné a ta strastiplná cesta k tomu prostě patří.

Začalo to těžkým vstáváním. Osmá hodina ranní pro nás totiž byla ještě téměř půlnoc. Předešlé dny jsme si vyspávaly a po incidentu se švábem jsme byly nevyspalé. Nedalo se nic dělat, rychle nasnídat a jely jsme na vodopády. Jen my dvě, náš osobní řidič a osobní průvodce. Kačka z toho přelézání z horka do klimatizace chytila pořádnou rýmu. Po tom, co se po cestě vysmrkala a rozhostilo se ticho jsme zjistily, že smrkat na veřejnosti je tady neslušné. No nevadí. Pánové se na sebe jen kradmo podívali a nijak to neřešili. Zajímalo by mě, jestli to vnímají stejně, jako když si někdo tady u nás ve společnosti nahlas krkne.
Dojeli jsme na místo. Čekal nás dlouhý a strmý sestup po kamenných schodech do džungle. Po cestě jsme si říkaly, že cesta zpět nahoru bude asi "hardcore" a potichu jsme doufaly, že půjdeme jinudy. Schody dolů byly celkem vysoké, průvodce nasadil rychlé tempo a Kačka s jejíma krátkýma nožkama chvílemi zaostávala. Moje posměšky na její účet rozesmály tří slečny v našem věku. Tak jsme potkaly první Čechy. Průvodce nám vyprávěl, že má Čechy rád, jsou prý lepší než Rusové. Když pozdraví Čecha, tak mu srdečně odpoví a usměje se, Rusové jen zamručí. Moc mi to na naší českou povahu nesedí, ale třeba na Bali létáme jen my usměvaví, nebo z nás balijská atmosféra vyhání negativismus.

Konečně jsme sešli jsme dolů. Litovala jsem malé obchodníky, kteří měli zde dole svůj krámek. Nedokážu si představit, že bych tohle chodila denně. Průvodce nás varoval, že si budeme muset vyzout tenisky, půjdeme totiž vodou. K prvnímu vodopádu se to dalo, znamenalo to jen přejít říčku, kterou stékající vodopád vytvořil. Lezly jsme přes kameny a brodily se, bylo to fakt dobrodrůžo. Vodopád byl nádherný. Stály jsme přímo pod ním, voda padala dolů a tříštila se o kameny. Zajistila nám tak příjemnou spršku. Všude kolem byly hustě porostlé kopce a vysoké stromy. Prostě kus divoké přírody.


Cesta k druhému vodopádu byla už o něco horší. Průvodce nám řekl, že se nemáme obouvat. Měl pravdu, znamenalo by to pořád dokola se nazouvat a vyzouvat, protože se střídaly suché pasáže s těmi mokrými. Cesta byla poměrně dlouhá a naše nohy nebyly zvyklé na takový povrch. Zlaté Chorvatsko a jeho kamenitá pláž! Byly jsme rády, že jsme neuskutečnily svůj původní nápad vydat se k vodopádům samy. Myslím, že bychom buď zabloudily (jak bylo naším zvykem - a v pralese by to asi už nebyla žádná sranda), nebo uklouzly na kameni a rozbily si hlavy. Já jsem si totiž pro chůzi neomylně vybírala ty nejvíce kluzké balvany, nebo ty nejvíce špičaté. Samozřejmě že jsem sebou jednou pleskla dolů na zadek a málem utopila telefon. Průvodce byl ale ochotný, šel pomaličku, ukazoval, na jaké kameny stoupnout a přidržoval nás. Přes silnější proud jsme se všichni drželi za ruce. Byla to sranda.

Náš průvodce pomáhá Kačce dostat se přes vodu
Konečně jsme došli na místo. Opět jsme stály dole pod vodopády, tentokrát pod třemi. Voda z nich se dole stékala dohromady, ale těsně u nich zůstal suchý ostrůvek, na kterém jsme stáli. Voda hučela, že nebylo slyšet slova, a sluneční paprsky na hladině vytvářely duhu. Krása. Udělali jsme pár fotek, které tady sdílet nebudu, protože se mi K. směje, že tam vypadám jak Avatar, a vydali jsme se na cestu zpátky.

Průvodce mi půjčil svoje žabky, když viděl, jak se trápím. I tak jsme ale následně bědovaly nad bolavými chodidly. Po umytí nohou od písku a nazutí bot jsme si ale uvědomily, že to nejhorší nás ještě čeká - cesta nahoru. Bylo to 333 schodů. Hodně příkrých a vysokých schodů, a mezi nimi pasáže, kde schody nebyly, ale kopec stejně prudce stoupal. Strašlivé horko tomu moc nepomáhalo. Záchranou byla zastávka na oběd. A teď zpětně můžu říct, že na to jídlo vzpomínám jako na to nejlepší, co jsme na Bali jedla. Bylo to obyčejné Mie Goreng - smažené nudle. Ale byly tak skvěle dochucené, že jsme si skvěle pochutnaly.

Průvodce se snažil fotit mým telefonem
Kačka a náš průvodce. Předpokládám, že má svou práci hodně rád, když si vodopády fotí i když je u nich už po stopadesáté.
Po návratu na hotel jsme se vydaly k moři. Tentokrát na správnou pláž. Myslím, že jen na pár místech na světě můžete na turistické pláži potkat slepici. V moři nikdo nebyl. Koupily jsme si pití v jedné z restaurací na pláži a pak mohly ležet na jejich lehátkách. Užívaly jsme si pohled na oceán. Já si lehla do stínu. Bylo to na mě až moc sluníčka. Večer jsme šly do naší hotelové restaurace. Dala jsem si seafood coctail a rybu Mahi Mahi. Kačka už třetí den po sobě jarní závitky a smažené hlavní jídlo. Hráli nám k tomu krásně na kytaru. Naši sousedi byli další Češi. Následující den nás čekali delfíni.

Pozn. Všichni domorodci měli radost, že máme stejná jména. Mohli nám prostě říkat Katarina a Katarina. Asi úleva od jiných složitých jmen turistů.

Sledujte můj blog (odběr vpravo pod mou fotografií) a nenechte si tak ujít další pokračování, kde za rozbřesku vyrazíme na loďkách vstříc oceánu během honby za delfíny. A podívejte se na předchozí dobrodružství, odkazy nechávám pod článkem. Prozatím se mějte krásně.

15 komentářů:

  1. Zase krásné počtení, úplně jsem dostala chuť někam cestovat :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krása! Teď jsem si zrovna připomněla, ty krásné dny, které jsem tam strávila. Musím říct, že s tim smrkáním je to takový zvláštní... nevim jak na Bali, tady bych problém neviděla. Možná je to Asií obecně? ale v Číně to považují za neslušné. Všude jsem to četla a když jsme tam v květnu byli a já zrovna měla trochu rýmu, nikdo se na mě divně nepodíval :D Musím říct, že i mladé číňanky spíš použily kapesník, než aby to jako ty starší "dámy" tahaly do sebe.
    Meet My Lovely World

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné! Och, aj ja chcem isť na teplú dovolenku.. závidím :)

    dazzlera.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  4. To musela být nádhera, i když podobný tůry mi taky dávají dost zabrat:) Bali mám na seznamu také, tak doufám, že nám to tenhle rok vyjde:)

    OdpovědětVymazat
  5. Ja by som isto tiez niekde zabludila, ak by som mala ist sama :). Inak je to uzasne miesto, dufam, ze sa tam tiez raz dostanem. A velmi pekne fotky :)
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tam to teda nádherne vyzerá. Určite to je ale naživo ešte krajšie a určite by ma to doslova uchvátilo :)


    Pozývam ťa na Valentínsku súťaž na mojom blogu o krásnu toaletnú vôňu od Beyonce :)

    OdpovědětVymazat
  7. Neskutočné fotografie. Hneď tam chcem byť! :)

    IVANNA/IVANXNA.BLOGSPOT.SK

    OdpovědětVymazat
  8. Pane bože <3 Kdybych se tam někdy dostala určitě by se Bali přidalo na seznam mých Happy places :O Nádhera, ten výlet byl určitě super, baví mě ty dovolené u moře, kde se jen neleží u moře, ale i se poznává ostrov :) Sama jsem na pár takových byla, teda ne na Bali, ale i to se počítá ;)

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Jednoznačně wooow ! Přijde mi že na Bali teď jezdí skoro každý a jsem zvědavá, kdy to strhne i mne. Zatím se budu jen inspirovat no :D
    LENNY MALI i DANMARK

    OdpovědětVymazat
  10. Bali je sen! Nádhera. :)
    http://valley-of-the-dollss.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  11. Nádhera! Na Bali bych se někdy taky moc ráda podívala. Už nějakou dobu je to můj sen. Zatím ale bohužel nebyla možnost. Doufám, že by to mohlo vyjít třeba příští rok. Láká mě hlavně ta příroda. Myslím si, že to musí být něco neskutečného, vidět ji na vlastní oči. Zrovna nedávno se mi povedlo narazit na jeden cestovatelský blog, kde se o Bali hodně píše, a právě to mě ještě víc utvrdilo v tom, že se tam opravdu musím podívat.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář